2.SVĚTOVÁ VÁLKA

Vzestup vycházejícího slunce

Ve třicátých letech dvacátého století bylo Japonsko v západních zemích považováno za zaostalou zemi. Nebyla to však v žádném případě pravda. Americké armádní časopisy zabývající se leteckou technikou psaly o japonských letadlech jako o beznadějně zastaralých strojích, kterých se není třeba obávat. Nebyla to z části pravda a Američané se měli celkem brzy přesvědčit o jejich schopnostech na vlastní kůži. Japonci v tichosti sestrojili jeden z nejmodernějších strojů své doby. Byl jím Mitshubishi A6M Reisen, později nazvané Spojenci jako Zero. Ale jako každé letadlo tak i toto mělo nějaké mouchy. Slabá výzbroj kulometů puškové ráže, absence pancéřování prostoru kabiny a chybějící samosvorné nádrže byly největšími nedostatky tohoto jinak velice obratného a lehkého letounu celokovové dolnoplošné konstrukce. Narozdíl od svých budoucích soupeřů (až na nějaké výjimky: Curtiss P-40) zasáhl do bojů v Číně a hned přesvědčil veškeré pochybovače o výborných výkonech a i v soubojích proti strojům západní konstrukce nezklamal. Japonci ale nestavěli pouze letadla. Budovali nové velké loďstvo založené ne na bitevních lodích, ale na letadlových lodích, které měly rozhodnout budoucí válku. Jako jediný národ v Tichomoří pochopili, že stará námořní doktrína je překonána. Bitevní lodě ač byly sebevíce odolné a vybavené protiletadlovými děly, neodolaly leteckému útoku střemhlavých a torpédových bombardérů. Tyto letouny mohly startovat pouze z letišť na přilehlých ostrovech anebo právě na letadlových lodích. Dále také Japonci vynikali kvalitními torpédy poháněnými stlačeným kyslíkem. Tato torpéda se používala po celou dobu války v Tichomoří, protože byla velmi přesná a spolehlivá. Japonci se však nemohli dohodnout mezi sebou a to jim později mnohokrát přineslo porážku. Japonské námořnictvo, nazývané Spojené loďstvo, se připravovalo na válku s USA, Velkou Británií a Nizozemskem. Zato armáda se odjakživa věnovala hrozbě ruského útoku, popřípadě útoku na Čínu. V průběhu 30.let si armáda vymohla útok na Čínu a námořnictvo ji muselo chtě nechtě pomoci. Díky této válce byli Japonci tak dobře připraveni na boje se západními státy. Japonští piloti, už po výcviku jedni z nejlepších na světě, si zde vyzkoušeli jak se bojuje v opravdové válce. To byla největší japonská výhoda ve válce v Tichomoří. Velitel Spojeného loďstva admirál Isoroku Jamamoto začal na konci 30.let plánovat útok na americkou námořní a leteckou základnu na Havajských ostrovech, Pearl Harbor. Japonci se chtěli pustit do války se zemí, která měla největší průmyslový potenciál v tehdejší době. Vítězství mělo být dosaženo díky silnému počátečnímu úderu a momentu překvapení. Velitelem útoku byl jmenován velitel svazu letadlových lodí, admirál Nagumo. Nebyl se svým jmenováním příliš spokojen, ale byl připraven udělat vše co se od něj žádá. Jeho náčelník štábu, admirál Kusaka, sám vypracovával plány na útok. Přístav Pearl Harbor byl mělký, a tak se tam nemohly bez nutných úprav vypouštět torpéda, aby to mělo nějaký účinek na americké lodě v přístavu. Úkolem úpravy torpéd by pověřen letecký důstojník Minoru Genda. Pustil se do problému a brzy našel řešení. Inspiroval se u Britů, kteří v roce 1940 zaútočili na italskou námořní základnu v Tarentu a použili zde speciálně upravená torpéda, která dokázala v mělkých vodách přístavu napáchat obrovské škody. Šlo o jednoduchou úpravu torpéd, kdy se na konec torpéda připevnilo obyčejné dřevo, které torpédo trochu nadnášelo. Stejné úpravy tedy použili i Japonci pod vedením Gendy. Provedení letecké akce bylo svěřeno výbornému pilotovi Fučidovi. Měl vést stíhací a bombardovací piloty ze šesti letadlových lodí (Kaga, Akagi, Sórjú, Hírjú, Šókaku a Zuikaku). Letouny měly udeřit ve dvou útočných vlnách na přístav a letiště na ostrově Oahu. Útok byl naplánován na 8.prosince (japonského času). S letadlovými loděmi vypluli i ochranné křížníky a torpédoborce, které měly letadlové chránit před nepřátelskými ponorkami. Společně s úderem na Pearl Harbor měly probíhat i další operace, vylodění na Filipínách, útok na Thajsko a Malajsii a další akce.

Nepřipravení Američané

Americká vláda si byla hrozby Japonců dobře vědoma zvláště poté, co Japonci napadli Čínu. Američané v tomto konfliktu nezůstali nestranní a pomáhali čínskému režimu generalissima Čankajška. Posílali mu výzbroj a výstroj pro jeho armádu a dokonce na straně Číňanů bojovali američtí piloti. Skupinu amerických dobrovolníků vedl generál Chennault. Létali na strojích vyráběných v USA a dosáhli docela slušných úspěchů, ale tato hrstka nemohla sama zastavit japonský příval. Přesto se tato skupina pilotů naučila sestřelovat i nebezpečná Zera. O to se ale vládní úředníci nezajímali. Oni se připravovali spíše na válku proti Německu a Hitlerovi než na válku s Japonci. Navíc se mezi USA a Japonským císařstvím vedly diplomatické rozhovory, které ale evidentně nemohly skončit mírovou smlouvou. Narozdíl od Japonců Američané zastávali názor, že dobře vyzbrojená bitevní loď s dobrým velitelem se může velmi dobře ubránit leteckému útoku. Možná, že by se ubránila proti americkým torpédovým bombardérům, ale proti moderním japonským letadlům neměla bitevní loď šanci. Měli se o tom brzy přesvědčit jak Američané tak i Britové (moderní bitevní loď HMS Prince of Wales). V Pearl Harboru se nacházely letecké základny námořnictva (US NAVY), námořní pěchoty (USMC) a armádního letectva (USAAF). Byl zde také zkušebně umístěn radar, který byl v provozu dopoledne. Avšak tenkrát mu nikdo nepřipisoval velký význam pro vedení války. Oproti Japoncům měli Američané naprosto zastaralé stroje. Armádní letectvo bylo vyzbrojeno stíhacími letouny Curtiss P-40 a Bell P-39. Námořnictvo pak mělo letouny Grumman F4F. Všechny tyto stíhačky se nemohly výkonnostně rovnat japonskému Zeru, ale při použití dobré taktiky se mohly americké stíhačky Zerům postavit. V té době však nikdo nezkoumal jak čelit Zerům. Žádný Američan nevěřil, že bude - ať už jakákoliv - válka, a tak byli při útoku naprosto nepřipraveni. 7.prosince 1941 kotvilo v přístavu Pearl Harbor několik bitevních lodí (Arizona, Nevada, Pennsylvania, West Virginia, Oklahoma, Maryland, Tennessee a California) a další jiné lodě.

7.prosince 1941

Japonský útok na Pearl HarborJaponský útočný svaz byl 8.prosince (japonského času) na místě, ze kterého měl provést dlouho očekávaný útok na Pearl Harbor. Dopoledne odstartovaly letouny 1.útočné vlny pod vedením Micuo Fučidy. 1.vlna byla složena ze 40 torpédových, 51 střemhlavých, 49 výškových bombardérů a 43 stíhaček, které startovaly v 6:00. V 7:15 měla startovat 2.vlna ve složení 80 střemhlavých, 54 výškových bombardérů a 36 stíhaček. K útoku byly také připraveny japonské miniponorky, které byly připevněny k velkým zaoceánským ponorkám a měly se dostat do přístavu a dokončit letouny započaté dílo. V 6:45 zjistil americký torpédoborec Ward přítomnost japonské ponorky v přístavu a zahájil na ni palbu. Asi ji potopil a poté vyslal na pevninu vzkaz, že na ni střílel z děl, aby zdůraznil, že to není žádný omyl, ale nebezpečná hrozba. Nikdo to však nepochopil dobře, a tak se nic nedělo. Američané také zjistili přítomnost letadel díky radaru, ale hlášení radarových operátorů nikdo nevěnoval patřičnou pozornost. Teprve v 7:40 byl vzbuzen velitel Pearl Harboru (admirál Kimmel) ze spánku a dozvěděl se o ponorce. Ale to již bylo pozdě. O několik minut později přilétla japonská letadla 1.útočné vlny. Brzy byla zasažena většina plavidel v přístavu aniž by stačila zahájit palbu. Bitevní loď Arizona dostala několik těžkých zásahů a zahalila se do oblaků kouře. Ale ani ostatní lodě v přístavu na tom nebyly moc dobře. California, Oklahoma a West Virginia ty byly zasaženy také velmi těžce a začaly se naklánět. Ani letiště na ostrově nebyla ušetřena. Na obranu stačily vzlétnout pouze dva stíhací letouny P-40. Dělaly co mohly ale brzy bylo jedno z nich sestřeleno japonskou stíhací ochrannou. Poté se začala protiletadlová obrana přístavu probouzet a pálila na vše co mělo křídla. Po útoku druhé vlny, při kterém Japonci ztratili podstatně více letounů než v prvním případě, dostaly zásah i další americké lodě v přístavu. Zbylé bitevní lodě byly poškozeny a tím pádem na delší dobu vyřazeny z bojů. Třetí vlna už naštěstí nepřiletěla, protože japonský svaz se otočilo 180 stupňů a odplul zpět do Japonska. Útok letadel netrval dlouho, ale to co po něm zůstalo svědčí o vysoké efektivitě japonských pilotů. Většina bomb a torpéd našla své cíle a vyřadila základnu Pearl Harbor na určitou dobu z provozu.

Zkáza

Při útoku zahynulo 2008 námořníků, 109 námořních pěšáků, 218 příslušníků US Army a 68 civilistů. Potopeno nebo těžce poškozeno bylo 18 amerických lodí. Nejvíce byla zničena bitevní loď USS Arizona, ze které ze zachránilo pouze málo námořníků posádky. Japoncům se podařilo za cenu 29 zničených letadel vyřadit největší americkou námořní základnu v Tichomoří po dobu 6 měsíců. Mezitím, co probíhal útok na Pearl Harbor, udeřili Japonci také na Filipínách a v Malajsii, kde zničili 2 britské bitevní lodě. Útok však nepřinesl to hlavní. Zničení amerických letadlových lodí, které se v době útoku nacházely mimo přístav, a tak se mohly Japoncům postavit v bitvě v Korálovém moři a později i v bitvě u Midway. Japonci de facto zničili pouze staré bitevní lodě, které neměly v moderní válce příliš velkou cenu. Navíc některé z nich byly vyzvednuty, opraveny a poté použity v dalších bojích, když pomáhali vyloďované pěchotě svojí palebnou silou. Útok na Pearl Harbor měl účinek spíše morální, protože americké obyvatelstvo se semklo k boji proti nebezpečnému podlému nepříteli. V tento den prokázalo mnoho mužů i žen svou odvahu a odhodlanost postavit se proti silnějšímu nepříteli. Mnoho z nich za to však zaplatilo tu nejvyšší možnou cenu. Obsluhovač jednoho jeřábu suchého doku, kde byla umístěna bitevním loď Pennsylvania, zjistil, že obsluhy děl nemohou přilétající letadla vidět přes stěny doku, a tak s jeřábem přejížděl z jedné strany na druhou, aby odehnal japonská letadla nebo jim alespoň znesnadnil míření. Zprvu to námořníci nepochopili a naznačovali mu, aby jim uhnul z palby, ale brzy si uvědomili, že jim naznačuje odkud letadla letí, a tak se mohli aspoň lépe zaměřit na útočníka. Spolupráce mezi ním a dělostřelci ale netrvala dlouho. Jedno letadlo svrhlo bombu přesně na jeřáb a hrdina vylétl i se svým jeřábem do vzduchu.

Literatura:

Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí
Hoyt, Edwin P.: Japonsko ve válce
Hoyt, Edwin P.: Japonsko triumfuje
Hrbek, Ivan: Krvavé oceány
Hubáček, Miloš: Pacifik v plamenech
Lord, walter: Den hanby
Sakai, Saburo: Zera nad Pacifikem
Schom, Alan: Americký orel proti vycházejícímu slunci
Vejřík, Lubomír: Vzestup a pád orlů Nipponu