2.SVĚTOVÁ VÁLKA

Po Stalingradu

Vítězství u Stalingradu nebylo rozhodující v tom smyslu, že by se poté Němci museli pouze bránit prudkým útokům ruských vojáků. Tak to nebylo. Stalingrad měl hlavně morální význam. Morálka sovětských vojsk se pozvedla a prostí občané uvěřili, že válku nakonec vyhrají. Na vítězství měl také podíl ruský vládce, Stalin, který se narozdíl od Hitlera přestal fušovat generálům do řemesla. Nechal je naplánovat ofenzivu, kterou poté schválil. Navíc Stalin jmenoval Žukova svým zástupcem ve vojenském výboru, a tak umožnil Žukovovi pracovat více samostatně. I přes vítězství u Stalingradu na tom nebyla ruská vojska nijak slavně. Divize měly podstav mužstva i důstojníků a problémy se zásobováním způsobené nedostatečnou kapacitou železniční sítě. Fronta byla celkem stabilizovaná, ale u města Kursk vybíhal směrem k německé linii velký výběžek. Rusové od svých agentů v Japonsku a Německu věděli, že Němci se budou snažit tento výběžek zničit, a proto se radili co dělat. Stalin požadoval útok dřív než tak učiní Němci, ale Žukov a ostatní generálové na frontě radili počkat na Němce v dobře připravené obraně a po odražení útoku zaútočit ze severu a poté z jihu výběžku na ustupující Němce. Stalin se kupodivu podvolil názorům svých generálů, a tak se na ruské straně začala budovat obrana sestávající ze tří obranných linií táhnoucích se po celé délce výběžku. Nejsilnější byla obrana na severu a na jihu oblouku., protože se očekával klasický německý klešťový manévr. Uvnitř výběžku se nacházely tři fronty. Dva bránící obrannou linii (na severu Střední font-Rokossovskij a na jihu Voroněžský front-Vatutin) a jeden (Stepní front-Koněv) se nacházel za obranou jako záloha pro vyplnění mezer a pro případný protiútok.
Němci byli po Stalingradu také velmi vyčerpáni a na frontu byli posíláni muži z celé říše, aby bojovali za životní prostor na východě. Všechny ztráty však nahrazeny nebyly, a tak i německé divize měly podstav. Generál von Manstein navrhoval brzy na jaře zaútočit na zatím nepřipravené Rusy ze severu a z jihu výběžku a tím Rusy obklíčit v kotli kolem města Kursk. Hitler souhlasil, a proto byla naplánována ofenziva s názvem operace CITADELA. Mezitím byly vyvinuty nové těžké tanky, které však nebyly plně bojeschopné a Hitler, který věřil, že mohou rozhodnout ofenzivu u Kurska operaci odložil na červenec. Nové tanky (Pzkpfw V Panther a Pzkpfw VI Tiger) byly vyzbrojené kanonem, který se mohl snadno vypořádat s ruským tankem T-34, jenž byl Rusy nejvíce používán. Panthery ale měly špatný motor, který se velmi často porouchal, a proto bylo v bitvě mnoho z nich mimo provoz z důvodu poruchy. Mansteinovi se Hitlerovy odklady útoku v žádném případě nezamlouvaly, a tak na něho naléhal, aby ofenziva začala co nejdříve, protože si uvědomoval, že čím později zaútočí tím více času dostanou Rusové na vybudování obrany. Nebylo to nic platné a Rusové mezitím dokončili stavbu rozsáhlých minových polí a protitankových postavení v obranné linii. Z dobrých zpravodajských informací, které získali od špionáže předpokládali, že Němci zaútočí na konci června. O Hitlerově odkladu se také dozvěděli a využily ho na dobudování postavení a přísun munice a posil. Poté útok očekávali ke konci července, a tak byly zrušeny dovolené a byl vyhlášen stav pohotovosti všech vojsk ve výběžku. Na obranu nebylo připraveno pouze pozemní vojsko, ale také Rudé letectvo. V roce 1942 se stal jejím velitelem maršál Novikov a začal ho reformovat, aby bylo schopno účinně zasahovat tam, kde ho armáda právě potřebuje. Díky tomu čelili němečtí piloti v roce 1943 vyrovnanému soupeři, který byl odhodlán podpořit pozemní vojsko v očekávané obranné bitvě u Kurska. Měla začít ve 3:00 5.července 1943.

Němci útočí

Rusové v 2:00 zpozorovali velké přesuny vojska na druhé straně fronty a protože si mysleli, že útok musí nastat každým okamžikem nařídil Žukov přehradnou palbu na pohybující se Němce. Němci tím byli naprosto překvapeni. Chvíli si mysleli, že Rusové zahájili ofenzivu, ale brzy zjistili, že jde pouze o přípravnou palbu, a tak dostali rozkaz zaútočit dle plánu operace CITADELA. Útok začal až v půl páté ráno. Na severu zaútočila německá 9.tanková armáda generála Walthera Modela, aby na úzké frontě prolomila obrannou linii. Ta byla však tak silná, že tanky, děla i pěšáci zůstali přikováni obrannou palbou nepřítele dokud nepřiletěla letadla Luftwaffe, která se jim snažila proklestit cestu. Postup se počítal pouze na metry. Následující den přisunul Model tankové formace vybavené novými tanky a samohybnými děly. S podporou 1 000 tanků 3 000 děly zahájili Němci nový útok na město Ponyri. Sovětské zálohy útok odrazily a způsobily Němcům vysoké ztráty. Nakonec byly německé tanky zatlačeny zpět na původní linie, kde se natlačené na pár kilometrech čtverečních ocitly jako snadné terče pro nastupující sovětské letectvo. 9.července navíc Rusové sami zahájili útok, se kterým počítali až 12.července a pod jeho silou se německá ofenziva na severu výběžku zhroutila. Jedno rameno kleští se podařilo zastavit, ale co to druhé?
Na jihu se situace pro Rusi nejevila tak příznivě. Silná Hothova 4.tanková armáda obsahující mimo jiné nejlepší německé tankové divize vůbec (I.tankový sbor Waffen SS: 1.granátnická divize SS Leibstandarte SS Adolf Hitler, 2.granátnická divize SS Das Reich a 3.granátnická divize SS Totenkopf) zaútočila také 5.července. Rusové si mysleli, že silnější budou Němci na severu, a tak tam byly obranné linie hlubší než na jihu. Němci ale byli silnější na jihu, a tak Rusy mírně překvapili. Během dvou dní postoupili o 30 kilometrů do hloubky sovětské obrany. 7.července dosáhly granátnické divize Waffen SS hlavní ruské obranné linie. V cestě jim nyní stála ruská 1.tanková armáda. Přes tvrdé boje se německým předsunutým oddílům podařilo probojovat do města Psjol, poslední překážky na cestě do Kurska. 6.července dostala 5.gardová tanková armáda SSSR rozkaz od samotného Stalina zahájit protiútok na postupující Němce v oblasti Prochorovky. Teprve 10.července dorazila vyčerpaná armáda na frontu. Její velitel,generál Rotmistrov se připravil na obrannou tankovou bitvu. Ráno 12.července začala největší tanková bitva v dějinách. Proti 600 německých tanků stálo 850 sovětských. V 8:30 zahájil Rotmistrov útok. Proti sobě se řítily dvě obrovské masy tanků, které se za chvíli srazily jako ve středověké bitvě. Celá bitva byla velmi nepřehledná, a tak teprve večer bylo možné vyčíslit ztráty: 700 zničených tanků obou stran zůstalo na bojišti. Bitva však trvala ještě další dva dny a 15.července konečně skončila. Pouze polovina tanků zůstala z Rotmistrovy tankové armády. Němci museli divizi Totenkopf stáhnout za linii fronty, protože byla u Prochorovky téměř zničena. Po německém neúspěchu následovala ruská ofenziva s názvem operace KUTUZOV. Cílem bylo zničení německých uskupení u Orla a Brjanska a prolomení fronty v těchto oblastech. Útok narazil na silný německý odpor, ale frontu se prolomit nakonec podařilo a už 5.srpna byli Rusové v Orlu a 18.srpna v Brjansku. Na jihu mezitím probíhala operace s označením Vojevůdce Rumjancev pod přímým Žukovovým velením. 3.srpna byl zahájen útok na město Charkov. Po odražení německého protiútoku dobyli Charkov 28.srpna. V celém Rusku stoupalo nadšení a lidé byli naprosto přesvědčeni, že válku vyhrají. Dokonce i Stalin byl ovlivněn vítězstvími natolik, že 1.srpna opustil svoji daču a poprvé a naposledy navštívil frontu.

Role se vyměnila

Bitva u Kurska byla největší tanková bitva v dějinách samotného lidstva. Byla také rozhodující bitvou mezi dvěma armádami. Byla to také poslední německá ofenziva na východní frontě do níž Němci vložili veškerou naději na vývoj války. Od porážky u Kurska se Němci již nevzpamatovali. Navíc se na východě vyměnily role. Z ruských obránců se stali úspěšní útočníci, kteří neúnavně postupovali do Německa. V tom tkví rozhodující význam bitvy u Kurska.

Literatura:

Carell, Paul: Barbarossa
Carell, Paul: Stalingrad
Carell, Paul: Spálená země
Cross, Robin: Citedela
Das Reich, historie divize SS v letech 1939-1945
Knopp, Guido: Hitlerovi válečníci
Kurowski, Franz: Kříž proti hvězdě
Lucas, James: Hitlerovy úderné skupiny
Lucas, James: Hitlerovy elitní jednotky
Overy, Richard: Rusové ve válce
von Kageneck, August: Poručík tankistů
von Manstein, Erich: Ztracená vítězství