2.SVĚTOVÁ VÁLKA

Příprava

Na samotnou invazi byly připraveny obě strany velice dobře. Němci sice ještě neměli dobudovány všechny bunkry a dělostřelecké pevnůstky, ale přesto opevnění s názvem Atlantický val, které se táhlo od pobřeží Norska přes Dánsko, Německo, Holandsko, Belgii a Francii, bylo velmi silné. Nejvíce bunkrů se nacházelo v oblasti Pas de Calais. Bylo to totiž nejužší místo kanálu La Manche a Němci předpokládali, že se Spojenci vylodí právě tady. V okolí bylo také hodně přístavů, které jsou velmi důležité pro přísun zásob, materiálu a vojáků. Jen málokterý německý generál si myslel, že by se Spojenci vylodili zrovna v Normandii. Přesto se takoví velitelé našli a jedním z nich byl i ¨pouštní lišák¨ polní maršál Erwin Rommel, který byl ke konci roku 1943 vyslán na inspekci obranných zařízení Atlantického valu. Postupně si prohlédl celý Atlantický val a usoudil, že se Spojenci nejspíše vylodí v Normandii, a tak nařídil, aby byla tato oblast posílena vojáky i stavebním materiálem pro budování obrany proti invazi. Na Rommelův rozkaz bylo položeno obrovské množství min, ježků (svařené ocelové traverzy zapuštěné do země), kůlů namířených do vzduchu, aby se výsadkáři nepřítele nabodli až přistanou a dalších překážek ať už protitankových nebo protipěchotních. Práce na Atlantickém valu, však pokračovaly velmi pomalu a v červnu nebyly ani zdaleka dokončeny. Chyběl beton, miny a další materiály. Koncem ledna 1944 vydal Hitler směrnici v níž Rommel pověřil velením skupiny armád B, která byla tvořena 7. a 15. armádou. Rommelova vojska byla rozmístěna od Antverp až po řeku Loiru. Maršálovým nadřízeným byl vrchní velitel německých vojsk na západě polní maršál Gerd von Runstedt. Mezi těmito dvěma muži se rozpoutala bouřlivá diskuze ohledně strategie při obraně před invazí. Rommel vypracoval plán podle něhož by být veškeré dostupné jednotky dislokovány u pobřeží, kde by měly protivníka smést z pobřeží dřív než si vybuduje předmostí. Von Rundstedt byl, ale jiného názoru. Soustředil tankové formace více ve vnitrozemí a pod jednotným velením je chtěl vrhnout proti přátelskému předmostí. Tuto teorii zastával i velitel tankových formací generál svobodný pán Geyer von Schwepenburg. Hitler jako vrchní velitel německých vojsk se však nedokázal rozhodnout a podpořit tu či onu stranu, a tak vlastně neměli Němci vypracován žádný plán, jak invazi čelit. Nejhorší však bylo, že elitní tankové formace Waffen-SS, které Hitler přesunul na západ nebyly podřízeny ani Rommelovi ani Runstedtovi, ale samotnému Hitlerovi a OKW(Oberkommando der Wehrmacht), a tak nemohli být přemístěny bez Hitlerova osobního rozkazu. Na začátku června 1944 nehlásili meteorologové dobré počasí, a proto se Rommel vydal do Německa za svou ženou a synem a při té příležitosti chtěl zajít za Hitlerem, aby ho přesvědčil a poskytl mu více jednotek na obranu francouzského pobřeží. Netušil, že Spojenci udeří zrovna v den, kdy bude v Německu. Na druhé straně kanálu probíhaly přípravy na invazi už od roku 1942. V srpnu 1942 provedla kanadská vojska nájezd na okupované pobřeží Francie u přístavu Dieppe. Ztráty byly obrovské, a tak dostali Spojenci slušnou lekci v provádění vyloďovacích operací. Další zkušenosti získali při vylodění v severní Africe, na Sicílii, V Itálii a další cenné zkušenosti načerpali zejména při obojživelných akcích v Pacifiku. Díky těmto vědomostem začali postupně vyvíjet velmi podivné technické a podpůrné prostředky. Například problém absence tanků, které by okamžitě pomohly pěchotě čistit ohniska odporu, byl vyřešen díky generálu Hobartovi a skupině tankových expertů, kteří navrhli a upravily tank Sherman na plovoucí obojživelný tank DD, který po vypuštění z výsadkové lodi doplul až na pobřeží, kde se okamžitě zapojil do boje a podpořil pěchotu v nejkritičtější fázi invaze. A nebyly to jenom tanky DD, které vynalezli lidé pod vedením generála Hobarta. Upravené tanky, které měly místo věží mostovou konstrukci, aby v případě potřeby mohli přemostit jakoukoli překážku, která by se na cestě vyskytla. Pak to byly tzv.¨cepní tanky¨ na vyčišťování pláží a cest od min, tanky vezoucí náklad hatí, kterým urovnaly sebemenší nerovnosti terénu a další možné i nemožné modifikace techniky jaké, kdy byly vyrobeny. S čím Němci nepočítali, tak to byly obrovské umělé přístavy budované v Anglii jen pro potřebu invaze. Měly zajistit stálý přísun zásob a fungovat jako normální přístav dokud Spojenci nedobijí a nezprovozní nějaké jiné přístavy na francouzském pobřeží (prvním přístavem měl být Cherbourg). Všechny tyto prostředky měli umožnit Spojencům úspěšně provést operaci OVERLORD( invazi do Normandie).

Velení

Po konferenci ve Washingtonu byl čela plánování vylodění postaven britský generál Morgan. Později se představitelé USA a Velké Británie dohodli, že provedení invaze bude řídit americký generál, který byl v Británii docela populární, Dwight David Eisenhower a jeho zástupcem bude britský letecký maršál Artur Tender, který zároveň leteckým jednotkám podléhajícím invaznímu velení. Pozemnímu velel také Brit a zároveň nejpopulárnější britský generál Bernard Law Montgomery a námořnictvo řídil bitský admirál Ramsey. Jako vyloďovací oblast od města Caen po poloostrov Cotentin. A prvním důležitým cílem byl přístav Cherbourg. Tato oblast byla rozdělena na 5 pláží. Američané se měli vylodit na pláži Omaha a Utah a Britové obsazovali pláže Juno, Gold a Sword. Proti invazním jednotkám měli zpočátku bojovat průměrné německé jednotky (352., 716., 709.a 91. pěší divize). Spojenci předpokládali, že Němci však brzy přisunou kvalitnější jednotky z celé Francie a nejvíce se obávali elitních formací Waffen- SS (1.tanková divize SS Leibstandarte Adolf Hitler, 2.tanková divize SS Das Reich a 12.tanková divize SS Hitlerjugend). Ale pouze jediná byla rozmístěna poblíž pláží a to 12. tanková divize SS Hitlerjugend. Spojenci v první den invaze chtěli vylodit 5 divizí-na každé pláži se měla vylodit jedna divize. Postupně se však měly vylodit 4 spojenecké armády(americká 1. a 3., britská 2. a kanadská 1.armáda). Invazi měly také podpořit vzdušné výsadkové jednotky, které měly seskočit za vyloďovacími plážemi. Každá jednotka účastnící se invaze věděla naprosto přesně jaké stanoviště má dobýt. Den D operace OVERLORD byl stanoven na 5.června, ale tento den zuřila v kanálu La Manche prudká bouře, která znemožnila vyloďování, a proto vrchní velitel odložil invazi o jeden den na 6. června. 6. června panovalo v kanálu celkem slušné počasí, za kterého byla operace uskutečnitelná. Bylo rozhodnuto: invaze proběhne 6. června 1944!

Invaze

Den D - Vylodění v NormandiiJako první se dostali na okupované území výsadkáři z americké 82. a 101. a britské 6. vzdušné výsadkové divize. Největší ztráty utrpěla 82. divize, která byla vysazena daleko od plánovaných přistávacích zón. Její příslušníci přistávali přímo do města Ste. Mere-Englise, kde byli masakrováni místní německou posádkou. Naštěstí se výsadkářům podařilo dosáhnout stanovených cílů. Teď přišla na řadu vyloďovaná pěchota na plážích. Velké problémy a ztráty měli opět Američané na pláži Omaha, kde byla německá obrana obzvláště silná. Vyloďovala se zde 1. pěší divize, která byla součástí V. sboru 1. americké armády. Součástí vylodění na této pláži byl i obojživelný útok 2. praporu amerických Rangers na dělostřelecké baterie u Pointe Du Hoe. Jaké zklamání Američany nahoře čekalo, když po hrdinském boji s posádkou na skále, kam se dostali pomocí lan a žebříků, žádná děla nenašli! Němci je ukryli o pár kilometrů vedle ve vnitrozemí kvůli těžkým náletům bombardérů, a tak Američanům nezbývalo než je dobýt rychlým útokem. Naštěstí se jim to podařilo a dobytá děla udrželi až do příchodu dalších vojsk. 1. pěší divize, která měla zajistit pláž Utah byla naštěstí vysazena na jiném místě než bylo naplánováno, to ji zachránilo před vysokými ztrátami jako měla 4. pěší divize na Omaze. Britové měli potíže na pláži Gold kvůli vysokým vlnám.Zde se vylodila zkušená 50. pěší divize jako předvoj XXX.sboru 2. armády. Na dalších plážích (Juno, Sword) probíhal výsadek celkem úspěšně s přijatelnými ztrátami lidí i materiálu. V dalších dnech se pláže spojily do jednotného perimetru předmostí. Spojenci museli odrazit silné německé útoky na právě spojené předmostí. Rommel se druhý den invaze vrátil na svoje velitelství a na řídil německým tankovým divizím podléhajícím jeho velení provést protiútok s cílem vrhnout Spojence zpět do moře. Útok však byl proveden jen částí 21. tankové divize, který Britové s potížemi odrazili. Ostatní německé tankové formace se teprve přesunovaly k předmostí a byly masakrovány letectvem ze vzduchu, kde měli Spojenci absolutní nadvládu. A tak se tyto formace (tanková divize Panzer Lehr a 116. tanková divize) přesunovaly už jen v noci, aby tak předešly zničení veškeré techniky. Němečtí velitelé si už začali uvědomovat, že to Spojenci myslí vážně požadovali Hitlerovo svolení s přesunem tankových záloh. Hitler však rozkaz vydal až večer a to bylo hodně pozdě pro divize, které se nacházely stovky kilometrů daleko. Myslel si totiž, že vylodění v Normandii je pouze zastírací manévr pro mnohem větší vylodění někde u Pas De Calais. Mohla zato hlavně velice úspěšná zastírací a maskovací kampaň spojeneckých zpravodajských služeb. Byla dokonce vytvořena fiktivní armáda pod velením amerického generále George S. Pattona. Tímto Němci promarnili největší šanci na zničení vyloděných jednotek, kterých přibývalo na plážích každou minutu. Nejvíce německých jednotek se soustředilo na britskou část předmostí u města Caen, ze kterého se stala jenom hromada sutin a Američané tak měli možnost postupovat na Cherbourg, který také dobyli. V druhé fázi se vylodila 3. americká armáda (pod vedením právě George Pattona), která prudce zaútočila a po odražení protiútoku postupovala k Falaise, kde byli Němci dočasně obklíčeni a skoro zničeni. Zde se opět vyznamenalo letectvo, které způsobilo nepříteli ohromné ztráty. Spojencům se také dařilo dobývat francouzské přístavy i když byly většinou silně poškozené, a tak použitelné až po velkých opravách, které si vyžádaly hodně času. Německá obrana se brzy zhroutila a Američané tak mohli postupovat do samotného srdce Francie, do Paříže. Paříž rychle padla a vojska Spojenců se obrovskou rychlostí řítila až k samotným hranicím Německa, kde se postup zastavil kvůli nedostatku paliva a materiálu..

Bilance

Operace OVERLORD se zdařila na pevnině stanulo velké množství vojáků postupujících do vnitrozemí. Ale cena za invazi byla poměrně vysoká: na pláži Omaha americké jednotky ztratily 3000 mužů. Ztráty 2. praporu Rangers činily 60% stavu mužstva. Britské ztráty nebyly tak vysoké na třech plážích ztratily britské a kanadské jednotky dohromady 3000 mužů. Celkový počet mužů vyloděných v den D byl 176 000. Operace se zúčastnilo také 4000 lodí všech států. Operace OVERLORD bylo také jedno velké vítězství svobodných států nad zvrhlým nacistickým režimem, a proto se také dodnes každoročně 6. června setkávají veteráni ze všech zemí a jednotek, kteří se vylodili v okupované Francii, aby si zavzpomínali na svoje padlé kamarády, kteří položili život za dobrou věc..

Literatura:

Ambrose, Stephen E.: Bratrstvo neohrožených
Burgett, Donald R.: Currahee!
Carell, Paul: Útok na pevnost Evropa
Eisenhower, Dwight D.: Invaze do Evropy
Hamilton, Nigel: Monty
Hart, B. L.: Válka z druhého břehu
Hoyt, Edwin P.: Hitlerova válka
Hubáček, Miloš: Invaze
Churchill, Winston S.: II.světová válka
Isby, David C.: Hráz proti invazi
Montgomery, Bernard L.: Paměti polního maršála
Patton, George S.: Válka mýma očima
Ryan, Cornelius: Nejdelší den
Ströbinger, Rudolf: Invaze